Samara - Kruh
Po zhlédnutí filmu Kruh jsem se bál spousty věcí - počínaje zvoněním telefonu, šeptání, majáků, studní, koňů a starých nepopsaných videokazet. Ale slečna s vlasy vyčesanými hluboko do tváře, která se ze své studně vydávala skrz obrazovku pro své oběti, mě ovlivnila přece jen nejvíce.
Dodnes se čas od času kvůli Samaře probudím...
Široko - Záhada hlavolamu
Ano, ten Široko, kterému se podařilo vylovit ježka v kleci z bezedného bahna a kalu podzemní stoky v románu Jaroslava Foglara - Stínadla se bouří. Jeho filmové zpracování ve mně nechalo v průběhu celého dětství hluboké stopy. Ještě dnes když vidím v černé tmě záblesk bílé barvy, tak si vzpomenu, jak jsem jako malý nechtěl jít na naší chalupě v nočních hodinách na toaletu, neb jsem se bál velkého Vonta - Široka!
Marek Žalud - bratr
Ne, že bych se bál jeho, ale v dětství jsem měl pořádně nahnáno, kdykoliv se smrákalo a on začal vyprávět příběhy, které se jen tak mimoděk odehrávají například pod mojí postelí (dodnes se bojím šlapat nohou z postele...), v kanále za naším pražským panelákem (dodnes si myslím, že v něm je létající talíř a parta zákeřných banditů zvaná Stíny noci, v náchodských lesích, (po kterých zejména v noci chodí jednooký vrah zvaný Alvarez) a spoustu dalších fiktivních příběhů, které jsem však hltal a měl je přímo před očima. Brrr!
2 komentáře:
Tak s mým o devět let starším bratrem mám uplně stejné zkušenosti :-) Možná, že ještě i teď mám tendence se pokaždé, než jdu spát, dívat pod postel, protože mi říkaval: "Než půjdeš spát, vždycky se radši podívej pod postel. Nikdy nevíš, co nebo kdo tam může být. A nikdy nenechávej svěšené nohy přes postel, mohla by tě totiž stáhnout Bílá ruka..." Jo, to člověka trošku poznamená :-D
S první a druhým místem jsem na tom zhruba tak stejně. Široka a jeho bílé masky jsem se v dětství bál asi nejvíce a slečna co vylézá z televizní obrazovky mě po zhlednutí filmu Kruh taky dlouho strašila. A dodnes při vzpomínce na ni nemám dobrý pocit.
Okomentovat