"Dobrý, můžeš, můžeš, ještě, no pojeď." Volal na mě můj přítel Eda včera večer v areálu Auto Štangl v Letňanech, kam jsme přijeli přestěhovat skříň nemalé velikosti. Firemní Volkswagen Transporter již takřka docouval v tmavé uličce na místo určení, ale nestalo se. PRÁSK!!!
"Do řiti a je to tady, moje první dopravní kolize," řekl jsem si. A měl jsem pravdu. Mnou nešikovně poháněný automobil poškodil vozdilo nic netušícího pracovníka této pobočky.
Vystoupil jsem ven a Eda mi prozradil, že zná majitele tohoto auta a dokonce je to jeho nebližší pracovní kolega.
Poté následoval příjezd policistů, dýchání do balónků, odhadování škody (na našem firemním autě je takřka nulová, škoda na autě poškozeného je zhruba 30 tisíc). Normálně bych řekl: "Pánbůh vám to zaplať," ale nyní musím svůj výrok poupravit a pronesu něco ve smyslu: "Pojišťovna Allianz vám to zaplať (a tu spoluúčast si nechte od cesty)."
A jaké ponaučení plyne z tohoto večera?
- Tma může být i auto.
- Každýmu se to někdy stane, na mně byla řada včera...
- Poznal jsem opravdové přátele. (Eda mi nabídl ještě ten večer, ať řídím jeho Fabii.)
- Nebojte se to říci šéfovi (pouze pokud ten váš šéf další ráno nabourá do kamionu - díky ti Béďo!!!)
2 komentáře:
Jejda Marťo..už jsem se lekla, že nesu vinu já s Jurou. Ale i tak, mě to mrzí..aspoň máš to poprvé za sebou:-)
I tma muze byt auto:-)
Okomentovat