Šuplík

Vždycky jsem si myslel, že jsem ke své partnerce ohleduplný, všímavý, prostě gentleman. Včera však tyto myšlenky vzaly za své...

"Zaplatíme," křikl jsem na číšnici ve vánočně naladěné restauraci, kde jsme právě s mou milou spořádali svůj večerní příděl potravy. Číšnice se po chvíli objevila s účetm a po řádném zaplacení a zanechání dnes již vyžadovaného "dýška" jsme se jali oblékat do šatů, které nás chrání před předvánočním mrazivým počasím. Jako správný muž s velkým M jsem své dívce podal z nedalekého věšáku nejprve svetřík, šálu a poté jsem ji začal oblékat do zimního kabátku. Rukávy se již vyšplhaly na partnerčina ramena a čas tedy nazrál na to, abych začal oblékati sám sebe.
"Martíčku, tohle přece není můj kabát, já mám bundu!" V tu chvíli se okolní stolky začaly pošklebovat a já cítil potřebu odejít...

Některým chlapcům chybí šuplík, který žena má a díky němu je i v detailech dokonalá. Já si myslím, že ten šuplík mám, ovšem občas mi od něj chybí madlo, za které bych ho otevřel.

Včerejšek je toho důkazem.