čtvrtek 28. května 2009

A vítězem se stává ...

Ale pěkně od začátku... Našeho vyhládlého hrdinu jsme opustili v momentě, kdy měl za sebou jedno menu v restauraci Burger King, se kterým si poradil poměrně hravě, až hltavě. První krok k vytoužené odměně ve výši jednoho tisíce českých korun byl splněn.

1. Burger King (americká kuchyně)
Objednáno - Big King XXL + 0,5 Coca Cola + cibulové kroužky

Snědeno na - 100%

Další Romanovy kroky vedly vstříc balkánským chutím do King´s Choice. Roman překvapil výběrem poměrně mastného a vydatného pokrmu, při jehož konzumaci se náš Valibuk začal zmiňovat o své slabší formě, což dokazovaly i časté pauzy v konzumaci. Přes všechny potíže Roman tureckou kuchyni zdolal.

2. King´s Choice (turecká kuchyně)
Objednáno - Kuřecí gyros + hranolky + Pita chleba + 0,5 Fanta

Snědeno na - 100%

Jako třetí v pořadí byla zvolena restaurace Villa, jež nabízela spoustu zdravých a lehkých pokrmů, které by dost možná nadchly i Romana Uhrina. Romana Jonzcyho však ne! Vybral si tu nejmastnější pizzu, kterou oko člověka mohlo spatřit a pokračoval dál za svou vytouženou odměnou. Problémy byly znatelné, ale neznamenaly konečnou. Roman, ač viditelně unavený konzumací, vyšel vstříc dalšímu pokrmu.

3. Villa (italská kuchyně)
Objednáno - Kuřecí pizza + (pití stále ještě měl)

Snědeno na - 100%

Musím přiznat, že v tento okamžik jsem se začínal pomalu bát. Naštěstí se stalo něco, v co jsem tajně doufal. Roman vstal a pronesl: "Ty vole, to nemůžu nikdy sežrat." "Zkus to," odvětil jsem mu a začal jsem se ovívat papírovou tisícikorunou. Náš jedlík se otočil a odešel vstříc žaludečním potížím. Když se Roman vrátil a pomalu začal konzumovat další menu, začalo mi ho být líto. Bylo zcela zjevně evidentní, že již opravdu nemá hlad a jediné, co ho hnalo dál, byla mužská prestiž a slíbená finanční odměna. "Konec, končím," prohlásil Roman a já ve snaze navnazení opět vytáhl papírovou odměnu. Náš jedlík se na mě hluboce zadíval a z jeho úst vzešel ten největší argument, kterého byl schopen. Obrovský "krk" znamenal jediné. "Končím, vyhrál´s, máš u mě oběd." Věděl jsem, že další přemlouvání nemá smysl.

4. McDonald's (americká kuchyně)
Objednáno - Big mac menu + hranolky + tatarka + Coca Cola

Snědeno na - 72,5%


Roman Jonczy sice sázku nevyhrál. Naopak. Přejedl se, utratil zbytečně peníze, dlužil mi oběd, bylo mu zle, ale něco přece dokázal. Roman Jonczy dokázal, že se dokáže přežrat jen tak z hecu. A toho si opravdoví kamárádi cení. Romčo, díky!

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Jsem si vědom toho, že tento článek je třeba něčím vyvážit. Vyvážím ho podporou jedné instituci, kde by Roman pravděpodobně nenašel moc sympatizantů. A tak přidávám přihlášku do Institutu životního stylu v Nenačovicích. Přihlášku stahujte ZDE.

úterý 19. května 2009

Žaludeční potíže vs 1000 Kč

V kalendáři stálo datum 12. května, na hodinkách byl čas 19:26 a v našich myslích se zrodil nápad, který mohl vejít do gastronomických dějin a jednoho z nás obohatit buď o žaludeční vředy, nebo o 1000,- Kč.

Měl to být obyčejný nákupní večer v obchodním středisku Metropole Zličín. Já a Roman Jonczy jsme si chtěli nakoupit nějaké to oblečení a potom zajít do jednoho z mnoha fast foodů uspokojit své chuťové pohárky.

První chyba, která se ten večer stala, se uskutečnila hned na úvod našeho vstupu do Metropole Zličín. Vešli jsme totiž vchodem, který se nacházel přímo naproti restaruacím, ze kterých se linula vůně, které se prostě nedalo nepodlehnout! "Marťo, nejdřív si odskočíme něco zhltnout a pak se vydáme na ty nákupy," řekl Roman a já mu celkem s radostí podlehl. Po pár krocích, jízdě po eskalátorech a několika slovech o Romanově velkém hladu se před námi otevřelo jakési átrium, které nabízelo něco kolem deseti možností, jak svůj žaludek naplnit přímo královsky. Vybrali jsme si Burger king, objednali poměrně vydatné menu a usadili se.

Do této doby se zdálo býti vše v pořádku. Pak ale Roman otevřel ústa a prohlásil větu, jež změnila osud tohoto jinak poklidného večera. "Ty vole, já mám takovej hlad, že bych s přehledem snědl menu v každým fast foodu, kterej tady je". Tato věta neměla zaznít. Nebo mohla, ale neměl by ji slyšet člověk podnikavý, hravý, sázivý - tedy já...

12. května v 19:26 vznikla sázka, která zněla zhruba takto:

Já Roman zvaný Valibuk se sázím s Martinem zvaným Matěj o to, že za hodinu a půl sním hlavní menu z šesti tebou vybraných fast foodů. Pokud je sním, na místě mi dáš 1000,- Kč. Pokud je nesním, tak ti zítra zaplatím oběd a s hanbou a žaludečními potížemi odjedu domů.

Nemohl jsem jinak. Nataženou pravicí jsem stvrdil platnost této sázky a jal jsem se výběru fast foodů. Nakonec jsem vybral tyto:

1. Burger King (Americká kuchyně)
2. King´s Choice (Turecká kuchyně)
3. Villa (Italská kuchyně)
4. McDonald's (Americká kuchyně)
5. Wok food (Čínská kuchyně)
6. KFC (Americká kuchyně)

Jedno menu měl náš hrdinný jedlík již za sebou, zbývalo jich tedy 5...


Jak tento večer dopadl, se dozvíte v dalším článku. Do té doby hlasujte o tom, jestli Roman naplnil svá slova (potažmo i žaludek) a sázku vyhrál.

pondělí 4. května 2009

www.michalsrch.cz

Čím začít? No, mohl bych zkusit psát o tom, jak Michal Srch bravurně zvládá fotografii. A potom bych se mohl rozepsat o tom, že když píšu fotografii, tak myslím celý ten dlouhatánský proces - tedy od promyšleného vyfotografování po tak krásné a staromilské vyvolání. Nebo bych mohl napsat o tom, jak Míša vyniká v kresbách, které pravidelně vystavuje doma v šuplíku. Mám to! Popíšu nějaký z jeho dechberoucích modelů, které vytvořil a které v nás vyvolají jen citoslovce údivu. Ne, už to mám, napíšu něco o těch jeho digitálních stavbách, kterými by se rádo pyšnilo každé moderní město. No a co kdybych začal psát o tom jeho novém blogu nebo o tom, jak to krásně zpracoval... No a nebo bych mohl jednoduše napsat, jakou mám radost, že má můj rádoby bratranec nové webové stránky!


Michalovy stránky si můžete prohlédnout zde - www.michalsrch.cz