Již skoro druhým rokem pracuji v církevní instituci jako (a teď cituji z mé pracovní smlouvy) redaktor AWR studia. V praxi to znamená, že čas od času píši články, natáčím rozhovory do rádia, tvořím recenze, moderuji různé společenské akce, natáčím reportáže atd. Rád bych se tedy nazval aspoň trochu redaktorem - "novinářem", ale žel, nemohu se tak nazvat.
Ta pravá redaktorská práce je z mého pohledu novinařina, při které si můžeš vybrat takřka jakékoliv téma na zpracování, kritizovat, vychvalovat, vynášet do nebes, otvírat velmi nejasné kauzy, požadovat vysvětlení a kdo ví co vlastně ještě.
Jsem totiž "omezen" mým zaměstnavatelem, tedy CASD, a nemohu si dovolit vzbudit (mnou zpracovanou prací) jakoukoliv kritiku. (Ne že bych snad neslýchal kritiku - ale v drtivé většině jde o kritiku týkající se mého zpracování - např. obrázků, pravopisu, atd., nikoliv ideologického vyznění mého díla.)
Vždy mě tento fakt mrzel, protože těch pálivých a kontroverzních témat je jen v mém okolí požehnaně. Ale v poslední době (i po diskuzi na Daníkově blogu) si však stále více uvědomuji, jak se můžou věci zvrtnout a díky některým jedincům otočit proti vám...
Jsem tedy rád, že mám předem vymezené pracovní lajny a nesmím ideově přešlápnout...
Ale věřte mi, že čas od času bych se tak rád proběhnul daleko za všemi mantinely!!!
6 komentářů:
Pokud se v těch idejích orientuješ, tak to máš dobrý...
Neboj já taky....
Úplně Ti rozumím...
Nudny patron by tam ani nedobehl..
to anonym: To by ses divil....
Přijde pán s pejskem k veterináři. Pane doktore ten pejsek všechno ničí a trhá když Sparta prohraje. Doktor: A co dělá když Sparta vyhraje? Nevím, mám ho teprve půl roku.
Okomentovat