Zubní pasta a víčko

Je to zhruba 14 dní, co jsem zažil jedno z těch protivně svižných rán. Znáte to, ne? Zároveň si oblíkáte triko, snídáte, chystáte tašku a ještě sledujete novinky na internetu, abyste zjistili, co se ve světě stalo nového, zatímco jste spali.

Já už jsem byl téměř nachystán k vyběhnutí na autobus, ale vtom se zjevil v pokoji Míla (to je můj otec, ale čas od času o něm mluvím jako o Mílovi, protože mi to přijde tak nějak bližší). Míla vešel pomalu do mého pokoje a v jedné ruce držel zubní pastu a v druhé její víčko.

Ano, je to tak. Občas zapomenu zavřít zubní pastu, již používám. Pasta tam pak leží a schne, dokud ji někdo nezašroubuje. Tento můj zlozvyk často vede k tomu, že pasta vyschne. Ale to mě zas až tak netrápí. Mnohem víc mě trápí, když kvůli tomu dostávám (naprosto oprávněné) "kapky".

Čekal jsem tedy, že Míla zvýšeným hlasem pronese něco ve stylu, který by zvolil asi každý z nás, tedy: "Kolikrát ti to mám říkat, ty lenochu. Víčko patří na pastu. Slyšíš? Na pastu!" Nebo možná nějak takhle: "Třikrát a dost! Odpoušťet je jedna věc, ale ignorovat moje výtky druhá! Máš zaracha na PC!"

Ale tak to nefunguje. A můj otec to ví. Zvolil tedy způsob jiný a nutno podotknout, že i ten nejlepší.

Míla se nadechl a řekl:"Můj milý Martine, já ti to víčko na tu pastu budu šroubovat strašně rád, ale kdo ti to bude dělat, až tu nebudu?"



Víte, existuje několik způsobů, jak vysvětlit někomu, že jeho počínání není úplně stoprocentní. A já mám pocit, že když zvolíte ten správný způsob vysvětlení, tak se vám to vyplatí.

Tedy tak to alespoň platí od toho rána u mě.

Slovní hrátky - V B L

V blízkosti Lovosic v baráku lemovaném vysokými buky ležela v bytě bytost lenivá, baculatá, vyžraná. Vendelín Buřt bydlel v Lovosicích léta letoucí. Venda byl veliký lenoch. Libido v bodu ledu. Liposukce - vhodná, botox? – bezpochyby.

Lovosický barák - byt Vendelína Buřta - listopadový večer – Labe vzbuzuje bázeň. Lovosický vzdoušek věštil velmi bídnou budoucnost. Blesk, vichr, bláto- blesk, vichr, bláto- blesk, blesk. Vichr vykazuje válku, Vendelín blije, blesk, vichr, vyrážka, brouci, blesk, Babylon.

Vichr byl veliký. Vzlykající Vendelín leží bez baráku, bez bytu, bez budoucnosti, bez Lovosic. Vendelín vyhrkne: „Vichře, vichře, vrať barák, vrať Vendovi bydlení…“

V Lovosicích vládne bezvětří. Vichr lomcuje Litoměřicemi. Venda brečí. Vendelín vlastnil barák, letitou bibli, vycpaného bizona, volební lístky, vyzrálé víno Beaujolais v lahvi, vytahanou vodáckou vestu, bílé vodňanské linoleum. Výsledek? Vendelín Buřt bude bezdomovec.

Bude však Vendelín vždycky v loji?

Blbost! Vendelín vyhrál! Vítr vyhladil vše vyjma ležícího vyžrance. Vichr vážně vandalizoval všechno vyjímaje baculatého Vendelína Buřta. Lovosice, Labe, Litoměřice, lidi, všechno!

Vendelín však vydržel!

Vendova velká váha byla výhrou.